PODZIM aneb Třetí kvadrant

Vnitřním živlem tohoto kvadrantu je země. Váhy jsou vzdušné, Štír vodní a Střelec ohnivý.

Ovoce na stromech i keřích už přiznává svou barvu a zdokonaluje svůj tvar. Pozemský podzim dokončuje proces tvorby. To nové, jehož semenem byl Beran, prošlo náročným vývojem a v každém znamení získalo jiný podnět. Teď se s konečnou platností rozhoduje o výsledku. Třetí kvadrant je časem dozrání.

ŠTÍR

Lhůta: cca. 21.10. – 20.11.   vládce je Pluto a živel je voda

Výkřik ze tmy   Zakázaná zóna

vyšších záření

Já jsem černá rozepjatá spona

jehlou ve dřeni

Já jsem právo   Je to právo stanné

Ve mně stane proud

všeho co se stalo stává stane

Vstaňte Vchází soud

Já jsem voda mrtvá voda živá

Vystup ze tmy tmo

Mrtvé oko tmy se lačně dívá

pod dvojité dno

Nejhlubší chvíle podzimu je zde.

Na dosud pevné vývojové dráze zeje propast.

V puklině hučí spodní voda, valí se z ní tma. Štíru, vodnímu znamení ve kvadrantu země, vládne Pluto–Hádes, bůh podzemní říše mrtvých. Středověk pro něj měl klíčové slovo: smrt.

Jakto? Vývoj nedošel ani do tří čtvrtin! Na zánik je příliš brzy. Nemůže jít o smrt v běžném slova smyslu. Jakou službu tedy prokazuje světu Štír?

Z denní zkušenosti víme, že bezpočtu skutečností vzniká a jen nepatrná část se dovrší. Vidíme je na startu, ale už ne v cíli. Začnou a nevydrží. Slíbí a nedodrží. Nevyužijí své možnosti a spadnou jak nezralé plody, aniž splní svá očekávání.

Štír je zatěžkávací test těsně před cílem. Jsme už jen okamžik před dozráním. Teď je čas zvážit, co je hodno dozrát a co ne. Štír je neúplatný filtr hodnot. Beran cosi objevil a Býk to zhmotnil. Každé znamení to obohacovalo. Teď přišel Štír, aby to posoudil. Dívá se pod povrch a ptá se: Je to skutečně tak cenné, jak se to chce tvářit? Nebyl to jen marný pokus, slepá ulička bez perspektiv? Potom je lépe, když zanikne čas.

Mnohé národy, jimž říkáme primitivní, znají iniciační rituál. Dospívající hoch bývá vystaven zkoušce. Je trýzněn bolestí, čelí samotě a překonává únavu a strach. Přežije-li tuto imitovanou smrt, stává se mužem. Musí si dobýt vlastní dospělost.

Štír je rentgenové oko. Prosvítí všechno, co jde cestou vývoje. Hledá skryté vady, které zběžnému pohledu ujdou. Co neprojde jeho neúprosným soudem, padá zpět do řeky zapomnění. Čas to rozloží na prvočinitele, na úroveň materiálu, a ten dá k dispozici dalším pokusům.

Člověk–Štír se ovšem neprožívá takto kosmicky. Aby mohl sloužit jako soudce, mívá zvláštní radar. Větří nebezpečí jako kočka, pod přetvářkou pozná grázla a mezi slovy slyší tikat lež. Nemusí to umět formulovat. Mnohdy ani neví, co ví. Varuje ho spíše instinkt nežli rozum. Má dvojsečný talent na všem vidět rub.

Představme si dvanáct lidí, zástupců zvířetníku, putujících horskou lučinou. Štír zakopne o kámen plný mechu a titěrných kvítků. Balvan se k němu vyvrátí spodní stranou. Tam se temně hemží pavouci a larvy. Lze se na ně dívat se zájmem i s ošklivostí, ale významné je, že druzí vidí jenom mech a kvítka. Rub kamene musel vidět Štír.

Nejsou znamení zlá či dobrá, ale snadná nebo nesnadná. Štír patří k těm těžkým. Skepse chrání, ale nepotěší. Je to zátěž, na všem hledat chybu. Přesto je to dar nesmírné ceny – pro člověka, který s ním umí zacházet.

Neumí-li, žije se zkaleným pohledem. Je to pesimista, podezíravec či cynik. Jeho lásky hlodá nedůvěra. Už v mládí vám řekne, že nic nestojí za nic, lidé jsou pakáž a nedá se jim věřit ani ten nos mezi očima. Věčně se zlobí. A pak holt musíte v klidu vy sluneční znamení setrvat s takovýmto dvojnásobně zakaboněným výkvětem pracovních symbolů v práci každý den osm hodin, když máte za své kolegy bohužel tohle fňukání, ukřivděné a s nedostatkem nadhledu. Jako mladé posily se mají učit a ukázat svou snahu, ale dvojku takových Štírů v jedné kanceláři horko těžko naučíte k většímu elánu pro větší chuť do života. Ještě ujíždějí k tomu na punk živelném nátěru a hip-hop je pro ně malér, kazivost kultury nebo výsměch k tomu jejich ironicky sarkastickému pokladu. Nedivte se, že se s nima nebavím a ani nechci odpovídat na jejich rádoby ironické ale únavné kecy… Nebo je z něj povýšený kritik a jeho obranou se stává trefný odsudek (zde i jako dvojsmysl … nejen protože jsou dva!).

Je-li však moudrý, pak až do propastných hloubek, neboť je hlubší o poznání zla. Proniká do tajemství, před nimiž slabost druhých zavře oči. Zraje deziluzí, a proto pozná cenu věcí. Pozlátko mlčky sloupne nehtem. Bývá psychiatrem, detektivem, soudcem. Slouží tím, že ví.

Naivní podání občas tvrdí, že Štíři jsou lidé nějak zlí. To je omyl. Nejsou horší ani lepší nežli druzí. Ale rozhodnou-li se už zneužít své dary, pak z nich opravdu jde strach. Znají naše slabá místa. Střílí zezadu a bez skrupulí. Jsou špióny, kontrašpióny, černými mágy. A někdy z jejich řady vzlétá mstitel, anděl zhoubce, a cítí se povolán zničit tento hříšný svět.

A moudří Štíři, to jsou mosty přes propast. Stojí tváří v tvář krutosti bytí, aby nás včas varovali. Znají očistnou moc utrpení. S pohledem upřeným až na dno hledí i za nás pod ochranné fólie.

Štír je krize (to tedy opravdová) a krize je šance. Chyba je cenný zdroj informací. Štíří stoupa zlikviduje zmetky a předá nám poučení z chyb. Kdo touto zónou projde živý, je dospělý člověk. Štír je smrt i vzkříšení.

TAK MLUVÍ ŠTÍŘI:

Největší štěstí je vědět, proč je člověk nešťasten.

(Fjodor Michajlovič Dostojevskij)

*

Básník prý uvádí svůj talent do nebezpečí, troufá-li si prozkoumat peklo. Ale co sejde na talentu? Možná že se najde něco jiného.

(Paul Valéry)

*

„Bylo tedy něco, s čím se doopravdy musí počítat, před čím se člověk musí mít na pozoru, co náhle může vyskočit z mlčenlivých zrcadel myšlenek? Potom je tedy možné, že ze světlého denního světa, který dosud jediný znal, vede brána do jiného, temného, vášnivého, nahého, zničujícího.“

(Robert Musil)

*

Ve světě náhle zbaveném iluzí a světla se člověk cítí býti cizincem.

(Albert Camus)

*

…dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,

zborcené harfy tón, strhané struny zvuk,

zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,

zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,

zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,

vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,

to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

(Karel Hynek Mácha)

No tak se z toho sám nerozplakej ty krasavče Mácho, nikdy jsem Tě nepochopil a nechtěl chápat, děkuji tohle teda nechci brrrrrr…